Malování světlem, zachycení pohybu na fotografii jako by to bylo video: Německý fotograf Martin Duerr chtěl zjistit, zda by se mohly jeho kreativní nápady stát realitou. Ve svém projektu LUMIX Dance fotografoval tanečníky ve třech různých scénách pomocí různých druhů světla a barev na tělo. Výsledky byly ještě lepší než doufal. „Fotografie z prvního setkání vypadaly jako malby. Pokročilá technologie uvnitř fotoaparátu LUMIX S5 to vše umožnila.“
Duerr není „přirozeným fotografem“ jak je rád označuje. „Začal jsem jako ilustrátor a grafický designer. Stále rád „kreslím“ do mých fotografií, ale v tomto případě používám fotoaparát. V tomto projektu jsem chtěl dosáhnout dvou věcí: malovat světlem a fotografovat osoby, ale ne jako statické objekty v rámečku obklopeném čarami, které někdo „namaluje“ se světly na obloze. Chtěl jsem zachytit emoce a pohyb, stejně jako na videu. Místo kopírování těchto typů snímků, které snadno najdete na internetu, jsem to chtěl udělat po svém.“ Obrátil se na Dr. Helgi Schweizera, 82letého psychologa s desetiletími zkušeností vnímání světla.
Dr. Schweizer zkoumal efekty různých typů světla na lidi: jaký druh světla činí osoby šťastné a plné energie a co je například deprimuje. Společně jsme přišli na nápad využít kostku a pružné látky jako kreativní katalyzátor fotografií. Má také hodně zkušeností s tancem a projekcí světla.“ První focení bylo o získání pocitu z režimu Živý kompozit, nové funkce fotoaparátu LUMIX S5. „Pracovali jsme s akrobatkou Lexa Lee. Její rozsah pohybů byl neuvěřitelný! Díky jednoduchosti práce s režimem Živý kompozit jsme mohli hned začít fotografovat. První fotografie vypadaly skvěle, stejně jako malby.“
Při druhém a třetím fotografování pracoval s Hany Phan, další tanečnicí. „Od prvního po třetí focení se fotografie stávaly stále abstraktnější. V druhém focení jsme použili externí osvětlení a ve třetím barvy na tělo a černé světlo. S5 odvedla skvělou práci: neměla problém s detekcí tváře tanečnice ve velmi tmavých podmínkách. Redukce šumu byla také velmi dobrá.“
Duerr hodně fotí módu. „Pak pracuji s panely pozadí a vím, jaké typy fotografií jsou potřeba. U tohoto projektu jsem nevěděl, co očekávat, protože světelné podmínky se měnily s polohou světel a pohyby tanečnice. Nepracovali jsme na panelu pozadí, jednoduše jsme začali experimentovat s tanečníky, osvětlením a barvami.“
Také tanečníkům předem nic zdlouhavě nevysvětloval. „Jenom jsem jim řekl směry a rychlosti, jakými by se měli pohybovat. Vytvořili si vlastní interpretace a opravdu se tancem vyjádřili. Byla to velmi intenzivní forma spolupráce, nejen pro ně, ale i s Dr. Schweizerem.“ Opravdu ho bavilo pracovat na tomto projektu. „Byla to šance si hrát a experimentovat s různými typy osvětlení, s pohybem, vyjádřeními a emocemi, šance zachytit pohyb na jednom snímku, pracovat v týmu a být kreativní. Nemohu se dočkat, až budu dělat další podobný projekt.“
Martin Dürr
Martin Dürr se narodil v německém Mnichově, kde také vyrůstal. Svou kariéru zahájil jako ilustrátor a grafický designér a pracoval pro mezinárodní společnosti až do roku 2014, kdy se začal věnovat fotografování portrétů a módy. Na základě všech svých zkušeností si vytvořil vlastní jedinečný styl fotografování, kterým se proslavil. Neomezuje se hranicemi žánrů, nechává volný průchod své kreativitě a fotí v různých stylech scenérie abstraktní i pompézní – vždy s cílem vytvořit snímky, na které divák dlouho nezapomene. Mezi klíčové předpoklady pro úspěšné fotografování podle Martina patří schopnost navázat správnou komunikaci mezi všemi účastníky focení. Nezáleží přitom na „typu“ focení: ať už se jedná o workshop, reklamu, focení portrétu v soukromém prostředí nebo módní focení se skvělým týmem. Pokud při fotografování mluví všichni stejným jazykem, otevře se tím brána hojnosti nápadů, jejichž výsledkem bývají fascinující snímky.
